46. oddíl Kavalíři
S vděčností a s jistou samozřejmostí dnes přijímáme skutečnost, že skautská organizace v naší zemi po historických zákazech a životě v ilegalitě opět naplno žije a to skutečně dynamicky a tvořivě. Dokazují to nejen stále se zvyšující počty kluků a děvčat za poslední roky, kteří s hrdostí a radostí oblékají skautský kroj ale i samotná činnost organizace, která v duchu staleté tradice skautingu na celém světě, hledá jeho dnešní aktuální a moderní tvář.
Před více jak pětadvaceti lety při jedné z dalších obnov skautingu i zde v Plzni však nebylo lehké obnovit činnost. Starší generace skautů a skautek, kteří pamatovali skauting po válce, či krátké období konce šedesátých let, měli své představy a nově nastupující generace přirozeně nemohla a nechtěla již s nimi všechno sdílet.
Jako velká výzva se ukázala i skutečnost, že skautské hnutí je od počátku postaveno na křesťanských principech. Že se nejedná jen o formální záležitost se projevilo např. i bouřlivou diskusí o znění skautského slibu. Česká sekulární společnost přirozeně svým myšlení zasahovala a zasahuje i do skautského hnutí.
I to pak vlastně byl jeden z důvodů, proč se od samého počátku devadesátých let formovalo v Plzni samostatné středisko, které si vytklo do vínku, že se k těmto křesťanským zásadám bude hlásit a je naplňovat bez studu a hany – 4. středisko ICHTHYS .
Jsem osobně velmi rád, že i díky situaci v církvích v Plzni před revolucí byl tento projekt od samého začátku ekumenický. Děti z prostředí římskokatolické i protestantské tradice i díky svým vedoucím se přirozeně setkávaly a společně prožívaly svůj skautský věk.
V loňském roce se v naší farnosti – českobratrském evangelickém sboru u Jižního nádraží objevila touha dětí a rodičů vstoupit do skautské rodiny. Nechtěli však vědomě být členy skautských oddílů, kde je duchovní výchova opomíjena. Po diskusích a hledání řešení jsme se rozhodli na zkušební dobu založit svou vlastní malou družinku. Klubovnu jsme si upravili v kostelním suterénu a za otevřené a štědré podpory evangelického sboru jsme mohli začít. Pokud vydržíme rok, budeme pokračovat již jako plnohodnotní skauti, tak jsme si na začátku slíbili. Vydrželi jsme a vyvstala otázka kam s námi.
V podstatě však nebylo dlouhého rozhodování. Na mysl přišlo jen již zmíněné středisko Ichthys. Na dobré jméno střediska pamětníci, dnes již rodiče dětí nezapomněli. Vedením střediska jsme přes naši malou početnost a nezkušenost byli vstřícně přijati. Skauti a skautky, světlušky a vlčata, vedoucí z nově vzniklého 46. oddílu Kavalíři děkují středisku Ichthys za skvělou podporu a shovívavost s naší neohrabaností při prvních krůčcích skautského putování.
za batole mezi skauty – 46. oddíl Kavalíři Luděk Korpa – Armin, ze skautského odpočinku probuzený vůdce v důchodu
