Křest na Vlčí hoře
očima čerstvě pokřtěného bratra Jardy
Je sobota 9. června půl třetí odpoledne. Přijíždím na místo srazu uvedené v pokynech k operaci „Jagoda planina“. Zasvěcení ví, že je to rámcový popis odpoledne směřující k mému přijmutí svátosti křtu na Vlčí hoře u Černošína s následným piknikem na oslavu této události. V rukou držím potřebnou poslední nezbytnou rekvizitu a tou je láhev s „živou vodou“ z Kosího potoka. Protože jak známo, až na výjimky, na kopcích moc vody nebývá a křest se bez vody neobejde. Zběžně prohlédnu parkoviště a zdá se, že auta jsou tu všechna. Takže nezbývá než rozhodnout kam se vydat, zda na kopec, nebo přijmout azyl na faře u černošínského sboru. Krátký pohled na radary ukáže, že to co slyšíme okolo, jsou skutečně bouřky. Nicméně se zdá, že se k nám neblíží. Rozhodneme se tedy vydat na horu a doufat, že to dobře dopadne. Vykládáme z aut nástroje a batohy a měníme se ve skupinku šerpů směřujících k vrcholu Vlčí hory. Je nás celkem 19 dospělých a 9 dětí ze sborů v Plzni, Rokycanech, Stříbře a Černošíně. Tak jak stoupá nadmořská výška, stoupá i naše teplota a my musíme častěji zastavovat. Při jedné zastávce nastane situace, která mnohým připomíná jeden biblický výjev. Pevně doufám, že se situace nebude opakovat. Nejdu si přece na kopec pro smrt, ale pro nový život.
výstup na Vlčí horu
Po asi půl hodince chůze dorážíme konečně na místo vybrané pro křest. Stále neprší, nicméně okolo je počasí, které moc optimizmu nedává. Rychle vystavíme altánek pro případ rychlého příchodu deště, abychom v případě potřeby zachránily nástroje, a chystáme se na bohoslužby.
příprava na bohoslužby
Je něco kolem čtvrt na čtyři a bohoslužby právě začínají. Po krátkém úvodu zpíváme první píseň „Kam v soudu den“ za doprovodu kytar a basy. Tak a je to tady. Bratr Ondřej Pellar zopakuje, proč jsme se tu sešli pod nebeskou klenbou za zpěvu ptactva a už se mě táže dle ustanovení o svátosti křtu na moji víru. Nadechnu se a už se slyším, jak odpovídám „Ano věřím s pomocí Boží“. Následují odpovědi kmotrů a nakonec i celého společenství. Poklekám a jsem pokřtěn ve jménu trojjediného Boha.
bez komentáře
Následuje přivítání do církve a Západního sboru v Plzni od sestry kurátorky. Přímluvnou modlitbu pronáší můj kmotr bratr Jirka Stočes.
Jirkova přímluvná modlitba
přímluvná modlitba – J. Stočes
Poté následuje píseň, kterou složila moje žena Ivana speciálně pro tuto chvíli a já ji za to na tomto místě moc děkuji.
Ivana hraje a zpívá svou píseň ke křtu
Jako další píseň zpíváme „Chvalozpěv“. Bratr Ondřej pronáší své kázání. Zdá se, že všude okolo nás panují stále bouřky, dokonce se zdá, že se i přibližují, ale nakonec se našemu kopci vždy vyhnou a na nás nepadne ani kapka.
čtením posloužila sestra Irena Popová
Po kázání následuje píseň Sváti Karáska „Je lepší na skále život svůj mít“. Po ní jsme všichni zváni do kruhu ke slavení sváté večeře Páně.
bez komentáře
Bohoslužby uzavíráme písní „Úterý končí středou“.
Následuje piknik na louce. Vybalujeme přinesené dobroty a občerstvujeme se. Podle předpokladů je dobrůtek více, než je potřeba, ale tak to má být. Aspoň tak mě to vždy doma učili, že není nic horšího, než když by hosté ještě něco chtěli a už nic nebylo.
piknik může začít
A opět je tu, zdá se, cítit jakási vůdčí neviditelná otcovská ruka. Zatímco po dobu bohoslužeb nespadla jediná kapka, v průběhu pikniku, kdy už někteří cítili, že by se mohli „přecpat“, nám jemná přeháňka naznačila, že je čas jít. Jakmile jsme se ovšem vydali zpět, déšť zase ustal a cesta dolů k autům proběhla v suchu a pohodě.
závěrečný sestup k autům
Děkuji všem zúčastněným, kteří mě byli nablízku při mém křtu, ale také všem, kteří se pro nemoc nemohli zúčastnit a byli s námi alespoň v duchu a modlitbách. Zároveň se omlouvám všem dětem, kterým jsem sliboval horu plnou lesních jahod, ale nebylo v mých silách domluvit se zemědělci, aby tu louku nepokosili. Přesto, kdo dobře hledal, nějaké jahůdky přece jenom objevil.
Jarek
